Správa národního parku Podyjí

     Obraz formování krajiny jihovýchodního okraje Českého masívu v oblasti dnešního NP Podyjí před koncem poslední ledové doby, je možno získat z publikace: „Geologická mapa národních parků Thayatal a Podyjí s vysvětlivkami“ (R. Roetzel, 2005).

     Tvář krajiny ve třetihorách formoval zejména definitivní ústup moře, jež započal zhruba před 11 miliony lety. Zásadním faktorem byl též zdvih okraje Českého masívu, při současném  poklesu alpinského předpolí, asi před 5 až 1,5 mil. lety. Změny reliéfu a vznik výrazného terénního stupně na dnešním jihovýchodním okraji NP Podyjí, vyústily v postupné zahlubování údolí Dyje. Proces pokračoval i v krystalickém podloží a vyvrcholil vznikem hlubokého říčního údolí, s velmi dobře vyvinutými meandry. Jeho existence je napříště určujícím faktorem vývoje zdejší krajiny.

      S příchodem chladných období pleistocénu (ledových dob), se urychlila eroze a fyzikální zvětrávání hornin. Údolí s minimem dřevinné vegetace bylo vystaveno povětrnostním vlivům, včetně velkých teplotních rozdílů. Za těchto podmínek vznikaly především působením vody a mrazu výrazné terénní tvary v podobě kamenných sutí, skalních věží a hradeb. Urychlil se proces zahlubování řeky. Plošiny severně od údolí, ale i mírnější závětrné svahy údolí překryly sprašové sedimenty přemísťované větrem. S nástupem vlhkého období (boreál) po konci ledové doby (asi před 11 000 lety), podlehly spraše na údolních svazích hluboké stržové erozi. Odnosu třetihorních mořských a říčních, ale i mladších sprašových sedimentů byl vystaven i jihovýchodní svah Českého masivu – zde oblast vřesovišť mezi Znojmem a Retzem. Byl tak obnažen starý, předtřetihorní povrch, tvořený hlubinnými vyvřelinami, který je jen vzácně překryt zbytky neodnesených sedimentů, především v místě dnešních sídel. Na mírném, skalnatém svahu se již nestihly vyvinout hlubší půdy a po příchodu prvních zemědělců byly tyto lokality (pás Znojemských vřesovišť ), využívány především pro pastvu.

     V posledním chladném období pleistocénu je hustota osídlení velmi řídká, přesto se na vhodných místech nad údolím zachovaly hmotné doklady pobytu neandertálců, staré cca 40 000 let. Významnější stopy přítomnosti lidí moderního typu (cromagnonských lovců) nebyly v území zjištěny, protože jejich kořist (pleistocenní megafauna) obývala především rovinatá území jihomoravských úvalů. Vývoj krajiny v postglaciálu je blíže popsán v publikaci „Chráněná území České republiky, díl Brněnsko“.

     V průběhu teplejšího a vlhkého období postglaciálu – atlantika (začátek cca před 8 000  lety), vrcholí proces rozvoje listnatého lesa, který již pokryl většinu území. Bez této vegetace zůstaly pouze prudké skalnaté svahy, suťová pole, a extrémně chudé plochy, stejně tak, jako části říční nivy. Zároveň se však ve střední Evropě zlepšují podmínky pro rozvoj zemědělství a krajina bude již navždy viditelně ovlivňována lidskou činností.

     Neolitické zemědělství znamenalo výrazné zvýšení hustoty osídlení a krajina mění tvář též odstraňováním lesa, zejména na místech s hlubší, úrodnou půdou. Pastviny vznikají především na chudých a suchých místech, ale i v lese a kolem sídel. Je pozoruhodné, že většina míst periodicky osidlovaných různými kulturami v předhistorické době, je v podstatě totožných s rozmístěním dnešních sídel. Jsou to v prvé řadě místa nad údolím Dyje, kde pramení drobné toky, je zde hlubší a úrodnější půda a místa jsou chráněná před vlivy počasí. Jednou z nejzajímavějších sídelních lokalit je okolí Mašovic, kde byly nalezeny ve sprašových horizontech artefakty víceméně souvislého osídlení od prvních zemědělců  před 7500 lety, až do současnosti. Mezi nálezy vyniká kultovní okrsek v podobě dvojitého rondelu a spodní část ženské plastiky – Mašovické venuše. Archeologické nálezy nepřímo dokládají, že stupeň ovlivnění krajiny zde byl již přibližně před 6000 lety takový, že neumožňoval trvalou existenci velkých kopytníků (zubr, pratur) a velkých šelem (medvěd).

      Intenzita zemědělství stoupá s příchodem zpracování bronzu (cca před 4000 lety) a později železa (cca před 2750 lety). Rozvíjí se řemesla, z potřeby dálkového obchodu vznikají karavanní stezky a vzrůstá hustota osídlení. Vhodné výšinné polohy nad řekou  jsou přeměněny vznikem hradišť (např. ostrožna Znojemského hradu, Šobesu, či Ostrohu u Nového Hrádku). Přibližně od doby železné, až po Velkou Moravu hraje významnou roli výšinná poloha Hradiště u Znojma, jejíž osídlení je vcelku souvislé.

      Kolem začátku letopočtu byli Keltové vytlačeni germánskými kmeny. Asi 60 km jižně od Podyjí  probíhala po Dunaji hranice Římské říše (Limes romanum) a prostor za ní byl místem častých bojů Germánů s Římany. Hustota osídlení byla po několik století malá, takže dříve využívané lokality prodělaly vývoj zpět k přírodnímu prostředí. Tento trend pokračoval i období stěhování národů (5. a 6. století). Krom Hradiště nebylo střední Podyjí osídleno a územím vedly jen obchodní stezky.

     Příchodem Slovanů (počátek 7. stol.) osídlení opět výrazně zhoustlo a využity byly všechny vhodné, již dříve využívané lokality. Mocenským centrem se stává Hradiště, přičemž zformování státního útvaru Velké Moravy učinilo z tohoto sídliště jedno z nejdůležitějších středisek západního okraje jádra říše. Dobytím Hradiště Maďary (před polovinou 10. stol.) ztratilo Hradiště význam centra. 

     Vrchol ranného středověku znamenal přenesení centra moci na protější ostrožnu Znojemského hradu. Zemědělská sídla se stabilizují na místě dnešních vesnic. S upevněním politické moci Českého státu se rozvíjí zemědělská výroba, začíná se uplatňovat trojpolný systém. Opět jsou využívány dříve opuštěné lokality, takže les ustupuje mnohde až na hranu říčního údolí. Za knížete Břetislava I. je výstavbou zeměpanských hradů, jako Bítov, Vranov nad Dyjí, či Znojmo, definitivně stabilizována jižní hranice Moravy. Vznik města Hardegg, Hradů Kaya a Nový Hrádek (14.stol.), představuje důležité změny v krajině střední části údolního komplexu Dyje. Vyvolanou nutností byl vznik odlesněných ploch hospodářského, či obranného charakteru a přístupové komunikace k výše zmíněným hradům a městu. Na vhodných místech v údolí a vzácně i na přítocích vznikají vodní mlýny, jejichž existence sebou též přinesla vznik hospodářského zázemí a příjezdových komunikací, stejně jako úpravy vodního režimu, stavbu vzdouvacích objektů a náhonů na řece. Svahy údolí byly na vhodných místech využity k pěstování révy a ovocných stromů na terasových pozemcích. Plocha svahových vinohradů  se zřejmě zvětšovala až do konce 18. stol., kdy choroby révy a společenské změny obrátily tento trend. Nivy Dyje i Klaperova potoka, či Fugnitze, byly přeměněny cca na devadesáti hektarech na louky a byly takto využívány až do poloviny 20.stol.

     V první polovině 17.stol. za třicetileté války, se politicko-hospodářský kolaps společnosti projevil v silném snížení intenzity zemědělství a tedy v renaturalizaci mnoha lokalit. Celospolečenské oživení v 18. stol. Sebou neslo i rostoucí vliv průmyslové výroby. Na Vranově vznikají vodní hamry, manufaktura vyrábějící kameninu a  na místě lesního komplexu vznikají dvě zcela nové obce – Šumná a Lesná.

     Pomalu sílící podíl průmyslu, obchodu a služeb na státním produktu v průběhu 19. stol., sebou nese i  postupné změny života na venkově, které se nezastavily dodnes. Již v od poloviny 19.stol. dochází k útlumu pastvy, některé zemědělské produkty nahrazuje levnější dovážené zboží. Dochází k zalesňování lokalit na východním okraji Podyjí, které vyvrcholilo po druhé světové válce.

     Sílící městské obyvatelstvo v 2. polovině 19. stol.  sebou nese nový styl života s větším podílem volného času. Vznikají turistické a vlastivědné spolky, jejichž objektem zájmu je i příroda a krajina středního Podyjí. Pro tyto aktivity se tak atraktivními stávají místa, jako Ledové sluje u Vranova, Nový Hrádek, nebo Devět mlýnů.

     Vznikají projekty výrazně ovlivňující krajinu. Začátkem třicátých let je tak dokončena Vranovská přehrada s hydroelektrárnou a koncem šedesátých let pak přehrada ve Znojmě. Režim průtoků i vlastnosti vody v Dyji jsou tak na trvalo změněny.

     Události obou světových válek přinesly značné drancování lesů v Podyjí. Před druhou světovou válkou vznikly v údolí a okolo vesnic nad ním dvě linie obraných pevnůstek, jejichž počet v regionu NP Podyjí převyšuje stovku.

     Poválečné politické změny, zejména vznik nepřístupného hraničního pásma, znamenal na dlouhou dobu  značné omezení pohybu lidí a stížené hospodářské využití území. Důsledkem byla renaturalizace řady lokalit, zejména těch, které byly dříve využívány jako louky. Od poloviny 20.stol. se zesiluje obohacování prostředí živinami, pocházející především ze zemědělské výroby a dálkovými přenosy exhalací z průmyslu a dopravy. V důsledku kolektivizace zemědělství byla rovněž zničena a drasticky zjednodušena účelná struktura krajiny, která vznikala po staletí.

     Cílem ochrany území, jež je zajišťována statutem národního parku, je především rozvoj přírodních hodnot směrem k přírodě blízkému stavu a ochrana biodiverzity