Správa národního parku Podyjí

Přímo ve Znojmě můžete v posledních týdnech slyšet vytrvalé cvrčení ozývající se dlouho do noci, někdy i přes den. Jeho původcem je cvrčivec révový (Oecanthus pellucens). Tento teplomilný druh, s centrem rozšíření ve středomoří, je typickým obyvatelem suchých, otevřených biotopů, kde sedí na vysokých bylinách, keřích i stromech.

^{Cvrčivec révový. Zdroj: http://www.orthoptera.ch/arten/item/oecanthus-pellucens-pellucens}

Často můžete také zaslechnout přerušovaný a ne tak monotónní zpěv kobylky zelené (Tettigonia viridissima). Ta patří k našim největším kobylkám a většinou sedí na vyšších keřích nebo v korunách stromů. 

^{Kobylka zelená. Zdroj:http://www.orthoptera.ch/arten/item/tettigonia-viridissima}

K druhově nejbohatším biotopům národního parku patří vřesoviště. Zajímavé druhy rovnokřídlých můžete pozorovat například při procházce přes Kraví horu.

Na holé, písčité cestě často vyplašíte saranči modrokřídlou (Oedipoda caerulescens). Po vyrušení může odskakovat až na vzdálenost několika metrů. Někdy kombinuje odskok i s popolétnutím. V tento okamžik můžete vidět i její namodralá zadní křídla. Před dopadem na zem dokáže tato saranče ještě obratně zamanévrovat tak, že znesnadní určení místa doskoku. Saranče modrokřídlá patří dosud k hojným druhům, ale vyskytuje se pouze tam, kde je v trávníku dostatek holých míst bez vegetace. Můžeme najít šedé až téměř černé jedince, někdy bývá zbarvení těla okrové nebo různě hnědé. Velká barevná variabilita je dalším typickým znakem rovnokřídlých, zvláště sarančí. Stejně tak se v případě některých druhů vzhledově velmi liší obě pohlaví.

^{Saranče modrokřídlá. Zdroj:http://www.orthoptera.ch/arten/item/oedipoda-caerulescens-caerulescens}

Budete-li po vřesovišti pokračovat k Popické kapli a dál kolem Havraníků, můžete zaslechnout krátké vrzavé až šustivé zvuky. Když půjdete ke zdroji zvuku, pravděpodobně se ničeho nedopátráte. Původcem je kobylka révová (Ephippiger ephippiger), která při náznaku nebezpečí okamžitě ztichne a zůstane sedět nehnutě na keřové větvičce. Můžete stát půl metru od ní a kobylku díku ochrannému zbarvení spolehlivě přehlédnete. Tato kobylka patří k nejvýznamnějším druhům rovnokřídlých Podyjí s výskytem omezeným pouze na několik málo lokalit jihozápadní Moravy.

^{Kobylka révová. Zdroj:http://www1.osu.cz/orthoptera/druhy/eph_eph.htm}

Z jiných kobylek vás může překvapit pronikavé a dlouhotrvající cvrčení kobylky kuželohlavé (Ruspolia nitidula). Tento mokřadní druh si oblíbil některé louky v okolí Čížova, kde místy dosahuje velké početnosti. Ozývá se po setmění spolu s dalšími kobylkami, a to i na loukách na okraji obce nebo v některých zahradách s vyšším travním porostem. Pokud se vám ji podaří najít večer s baterkou, všimnete si, že na vegetaci sedí zpravidla hlavou dolů a dokáže být velmi nenápadná. 

^{Kobylka kuželohlavá. Zdroj:http://www.orthoptera.ch/arten/item/ruspolia-nitidula}

K vůbec nejčastějším zástupcům rovnokřídlých patří saranče rodu Chorthippus. Některé druhy jsou si navzájem podobné téměř k nerozeznání, a tak často nejspolehlivější metodou k jejich odlišení může být jejich zpěv. Snad na každém trávníku, v přírodě i ve městě, můžete slyšet zvonivé cvrčení, které postupně zesiluje. Nejspíš jste se právě setkali se sarančí měnlivou (Ch. biguttulus), jednou z našich nejhojnějších sarančí. Její český název vystihuje širokou barevnou variabilitu tohoto druhu. 

^{Saranče proměnlivá. Zdroj:http://www.orthoptera.ch/arten/item/chorthippus-glyptobothrus-biguttulus-biguttulus}

Podobně pestrým zbarvením jednotlivých jedinců vyniká i saranče dlouhokřídlá (Ch. brunneus). Na rozdíl od předchozího druhu její zpěv zní pouze jako krátké, úsečné pocvrkávání s různě dlouhými přestávkami.

^{Saranče dlouhokřídlá. Zdroj:http://www.orthoptera.ch/arten/item/chorthippus-glyptobothrus-brunneus-brunneus}

 U Sealsfieldova kamene můžete vidět saranče lesní (Ch. vagans). Nám se ji podařilo zastihnout při hromadných námluvách několika samečků. Samička ale o sblížení nejevila sebemenší zájem a nepomohl ani vytrvalý zpěv a „natřásání“ jednotlivých samečků. Byla totiž zaměstnána kladením vajíček a nechtěla být při této zásadní činnosti rušena. Tato saranče je typickým druhem Podyjí, zvláště na lesních světlinách a cestách.

Autorem fotografií a videa je Robert Stejskal / Správa Národního parku Podyjí